Exemption from cruelty of life (Osvobození)
Lidé říkali, že mám srdce z kamene...
může však kámen puknout žalem?
Možná že srdce je skryté, ale co oči...
- okna do duše?
Proč se do nich nikdo nedokázal podívat...
vždyť stačilo tak málo...jen nahlédnout...
Kdyby dokázali být tak soucitní a mít srdce na správném místě,
jak o sobě říkali, věděli by, že se trápím
a neodsuzovali by mě jen pro mou neupřímnost...
Kdyby mi pomohli a dali mi alespoň trochu naděje...
nestála bych před chvílí ve svém pokoji, s pistolí u hlavy...
Nikdo tam se mnou nebyl a nepřemlouval mě...
chtěla jsem se vším skončit...v jediné vteřině se mi promítl celý můj život...
A náhle se rozrazily dveře ... a ozvala se rána...
Zhroutila jsem se k zemi a ta osoba ve dveřích - utekla...
ležela jsem tam hodinu, možná déle...a umírala...
Kdyby přišli dřív, mohla jsem ještě žít...
uviděla jsem osobu...a další...
Doktor řekl - je konec... a všichni se usmívali...
Já jsem pomalu odcházela po rozkvetlé louce...za doprovodu hudby, jenž nikdo jiný asi nikdy neslyšel....šla jsem za světlem...pomalu a jistě... neohlížela se....šla jsem za svým štěstím...
Konečně jsem našla klid a pochopení...
...........